Ztráta
Nezoufej, když ztratila jsi
toho, kdo ti vískal vlasy,
už není dotek kadeří
jako prasklý zámek dveří,
jak pozbytý klíče od kasy
zoufáš, neboť ztratila jsi
jeho dotek, pohlazení,
není "možná", je jen "není".
Jak trním zarostlé hroby
jako obraz beze skoby
hrad z písku, co rozsypal se
jak dezertér v kruté válce
jako padlý anděl spásy
cítíš se, vždyť ztratila jsi
toho, co bez rozloučení
odešel, a teď tu není.
Jako žebrák před kostelem
jak cínová kulka v čele
vojáka, co kles do kolen
chléb, co zůstal neosolen,
cítíš se teď bez doteků...
Chceš vědět, kdo odved řeku
pryč z koryta, proč je sucho?
Proč prasklo u džbánu ucho?
Proč se topíš v utrpení,
když ten, co byl kdysi, NENÍ?