Boží muka (napsal Tom)
V roce 1998 jsem byl svědkem podivné události, na kterou myslím dodnes. Má přítelkyně tehdy bydlela ve Střížkově, což je obec u Benešova u Prahy a já občas za ní chodil pěšky asi deset kilometrů z Líšna, kde jsem přechodně přebýval. Ten listopad sněžilo, bylo velmi nevlídno a když jsem scházel jindy přehlednou cestou, která však byla zaváta ten den sněhem, od Věřic do Střížkova, spatřil jsem zajímavý úkaz, jež mi dodnes zůstává naprostou záhadou. Vítr dost foukal a pokročila jedenáctá hodina večerní, minul jsem boží muka po levé ruce obklopené třemi vzrostlými stromy. Víte o tom, že muka jsou postavena na místech, kde se stala většinou nějaká tragická událost? Já to nevěděl. Vnímal jsem je pouze jako symbol křesťanství. Tu holčičku v noční košili jsem napoprvé přehlédl. Až když jsem se vrátil zrakem k neobvyklému „předmětu“, pochopil jsem, že se jedná o dívku, asi desetiletou, v noční košili. Stála asi dvacet metrů ode mne. Zrychlil se mi tep, ale nedalo mi, abych oslepen vločkami na dívku nezavolal, protože se mi zdálo nemožné, aby zabloudila. „Kde se tu bereš?“ zavolal jsem na holčičku a slova se ztratila v poryvech větru. Neodpověděla. Přiblížila se ještě kousek ke mně, takže mezi mnou, muky a dívkou, se vytvořil trojúhelník . Později jsem tomu říkal Střížkovský trojúhelník záhady. Její košilka byla sice z bytelného materiálu, ale všiml jsem si, že byla bosa. Věk kolem deseti let, ale nešlo to přesně odhadnout, každopádně byla drobná, velmi drobná. Odpovědi jsem se nedočkal a když jsem zavolal znovu, již tam dívka nebyla. Sníh hustě padal a já, když jsem přišel domů vzburcoval Renatu, abychom ji šli společně hledat. Jen zívla a řekla, že jsem blázen, že tu NIKDO takový nebydlí. Druhý den jsme se tam vydali společně a hledali stopy. Žádné tam nebyly, neboť sníh a vítr zametl vše, co mohlo být indicií. „No vidíš, musel jsi mít halucinace,“ řekla mi přítelkyně a já začal pochybovat o tom, co jsem vlastně viděl. Když jsme o pár dní později byli v Čeňovicích v hospodě a já se svěřil místním štamgastům, kteří zažili ještě válku, se svým zážitkem, starý muž sedící u sousedního stolu se napil piva a řekl: „ Nejsi sám, kdo ji viděl, mně se to samé stalo před čtyřiceti lety.“
