Kantýna (napsal Tom)
Kantýna našeho podniku je umístěna snad v jediné sympatické budově bílé barvy uprostřed areálu. O svou přízeň musela bojovat dlouhých šest let, kdy se z rachitického mladíka lepých tvarů stal funící sentinel, jež by se nemusel stydět vyzvat na souboj Ajamuru Ičiharu, mistra světa v zápasech Sumo, a jehože 165 kilo je pádným důkazem, že sympatie výše zmiňované nejsou pouhým plácnutím do větru.
V mojí kantýně se střídají dvě prodavačky. Pavla Bejčková a Rita Borišincová. Obě mne mají svým způsobem rády, neboť denní obrat kantýny závisí právě na mé chuti k jídlu, a tak nešetří úsměvy pokaždé, když mne spatří a snaží se mi vyjít vstříc. Vyjít vstříc ve VŠEM podotýkám. Například vybourání futer vchodu do kantýny byl bezvadný nápad paní Bejčkové, protože mi připadalo ponižující a nedůstojné vcházet do prodejny lahůdek s jedním velkým nádechem a k tomu bokem, korekce šedesáti čísel z každé strany tento problém vyřešila a já teď nyní přímo vplouvám, "jak vojenský bitevní křižník o výtlaku šedesátosm tisíc tun", romanticky přirovnala mé pohyby madam Borišincová, když mi krájela mých oblíbených osmdesát pět deka turisty ke svačině.
Řekl bych, že se platonicky milujeme. Ač je mezi námi patrný věkový rozdíl, stále myslím na jednu či druhou kantýnskou a v mých představách, které eskalují s pocitem hladu, vždy jedna či druhá, a v chlípných myšlenkách i obě naráz, figurují mezi haldou salámů, salátů, uzenin, sušenek a připadají mi jako věrozvěstkyně, které učí své ovečky poznat víru, co obrátí prostý konzum potravy v něco hlubšího, filosofického.
Takové dumání u šesti utopenců a pěti piv nad podstatou bytí mně připadá velmi smyslné a vláčně patetické a kdybych nemusel zkonzumovat menu druhé přesnídávky do deseti minut, jistě bych se dostal do hlubších agnosticky theologických myšlenek, ale chci tím pouze naznačit, jaký vliv má nezřízená konzumace libých pokrmů na osvětě a vzdělanosti populace. Netrpím předsudky, ale kdybych si přeci jenom mohl vybrat mezi Pavlou a Ritou, volil bych dle váhy. Pravda - ani součet jejich vah nedosahuje mé kalibrační tonáže, nicméně přikloním se k Pavle. Má osmdesát šest a půl, i když mi trvalo dva měsíce, než jsem to z ní dostal. Ženské jsou totiž strašné tajnůstkářky, co se týče věku a váhy. Dodal bych ještě, že jsem se je snažil uhnat přes mou skromnost, inteligenci a pokoru, nicméně mám dojem, že z jejich strany se jedná o lásku platonickou, budu-li se držet svých jalových představ. Kdyby mne některá teď naštvala a řekla, že Gothaj došel, nebál bych se jejich lásku označit slovy zištnou, neboť když jsme popíjeli svařáček, Rita prozradila, že jejich prémie jsou odvislé na objemu mého nákupu.
Že to s tou láskou není zase tak horké svědčí i fakt, že jsem jim vymyslel přezdívky. Říkám jim "Pé Bé" a "Er Bé", což jsou jejich iniciály, ale smysl v nich ukrytý je tukózně ďábelský. Pavla Bejčková je klasický prototyp těžkotonážnice, která by se vyjímala na Mánesových obrazech, a její pohyby jsou úsporné. Říkám jí POMALÁ BÁBA, tedy "Pé Bé". Rita je subtilní běhavá rachotina, která malinko zadrhává a k tomu ráčkuje. Je jistě osobností a její pohyby jsou rychlé jako vítr, myšlenky jsou bleskové a pih v jejím obličeji je jen o něco méně, než bradavic. Říkám ji "Er Bé" - RYCHLÁ BÁBA. Obě jsou nenahraditelné, jsou ozubenými koly v dobře šlapající mašině, jsou éterickými bytostmi, zprostředujícími mi to jediné a tedy vše, na co během pracovní činnosti i nečinnosti myslím.
Naše kantýna je bílá. Je bílá jak čerstvě nakrájená šalotka na dvou plátcích tlačenky. A ocet a pepř, to jsou kantýnské. Jedna kyselá, druhá ostrá a bochník chleba, který je mi skromnou přílohou, symbolizuje pracovní povinnosti. Každý večer, když usínám, přemítám nad tím, jaká rána by mne postihla, kdyby zrušili můj svatostánek žrádla. Fixaci, kterou jsem si během let vypěstoval nelze nazvat jinak, než fatální. Neměl bych o tom mluvit, ale když se před osmi měsíci restaurovala budova, v níž je kantýna umístěna, a její provoz byl tak částečně omezen, byl jsem stižen epileptickým záchvatem, což mělo za následek tříměsíční pobyt v psychiatrické léčebně.
Teď se jdu napapkat a pak možná budu pokračovat.....říkám možná... :o))